DEN TŘETÍ
Třetí den byl vyhlašen jako odpočinkový. Zatím co turisti odpočívali, vydali jsme se s Maruškou do udolí Großer Höllental, abychom zde zdolali něco jištěných cest. Když jsme se ráno probudili, bylo zataženo a trochu poprchávalo. Během snídaně se počasí začalo zlepšovat a tak jsme se rozhodli že půjdeme na celý den ven. Šli jsme po silnici k ústí údolí Großer Höllental, ale než jsme k němu došli, začalo opět poprchávat. Schovali jsme se tedy do tunelu, který zakrívá zdejší silnici. Asi za půl hodiny začalo být zase pěkně a tak jsme se trochu posilnili a vyrazili jsme. Začali jsme stoupat po cestě Gaislochsteig , která začíná hned nad tunelem. Asi po 500m nás čekal první žebřík asi 50m a se sklonem jen 30 - 40 ° (se 160 šprinclaty) po něm jsme se dostali do doliny Großer Höllental. Hned když jsem začali stoupat po cestě k nástupu, narazili jsme na Okače Ječmínkového a o kousek dál na Hlemýždě "horského". (Na fotce údolí je to červená trasa a úsek 1) Vystoupali jsme až k místu odkud jsme začali první den sestupovat. Odtut jsme se vydaly po červené znače do leva. Asi po 500 m (880m) jsme zahli na málo proškáplou a dost špatně značenou modrou značku a jištěnou cestu Alpenvereinssteig. Po ní jsme začali stoupat po suťovisku pod stěnu. Pří stoupání suťoviskem jsme narazili na dalšíhošnečka a taky na housenku nějakýho motýla.
Když jsme dozaili pod nástup do stěny (980m), tak tam na nás čekal asi 50 m vysoký žebřík, který nevypadal zrovna udržovaně, byl zohýbaný od lavin, sem tam už nedržely ani skobičky. Ale když jsme ho překonali, dostali jsme se do strašně pěknýho kuloáru. Celá stěna byla rozbrázděná tokovýmito kuloáry a my jsme jimi stoupali furt nahoru. Místy vedla stezka dost po hraně až jsme došly na místo, kde byla stezka v zimě stržena a zůstala po ní jen oblýskaná skála a pár drnů. K naší smůle jsme byli už dost vysoko a tak nám nezbývalo než to zkusit přejít. A podařilo se. Ale řádně jsme se při tom zapotili. Pří stoupaní jsme potkali několik kamzíků, kterým to šlo podstatně lépe a proto jsem je nestačil ani nezachytit na film. Zato se mě podařilo vyfotit Mloka Černého, který je Alpslým endemitem. A taky jsem vyfotil broučka.
Po cestě Alpenvereinssteig, jsme dostoupali až pod žebříky v horní části (1380m) a zde jsme uhli na cestu Gustav-John-Steig, protože jsme chtěli dojít do sedla Klobentröl(1634m). Výstup stěnou je na fotce udolí označen červeně a číslem 2. Po cestě jsem traverzovali stěnou až na cestu Gaislochsteig (1330m), tady někde se nám zastavili hodinky a vypadalo to že se budem muset vrátit, naštěstí jsme ale potkali nějaké turisty a rukama nohama jsme od nich zjistili, kolik je hodin. Traverz je naznačen na fotce údolí jako část 3. Najednoou se úplně zatáhlo, ale naštestí to rozfoukal vítr a tak jsme se na spojnici cest najedli a já vyměnil film. Po siestě jsme se vydali zase výše. Cesta vedla udolím s jedním zlomem, který když jsme zdolali, tak jsem se ocitli na mýtině uprostřed lesa. Les pro nás byl překvapením, protože při stoupaní jsme už hranici lesa jednou překonali. Je tady ale poměrně rozlehlé chráněné údolí a tak se zde les udrží. Údolím jsme došli až na rozcestí u chaty Dimbacher H. a tam jsme se dali doprava do sedla Klobentröl(1634m). Cestou k rozcestí jsem vyfotil Kuklík Potoční což je důkaz, že je zde mírné klima a taky jsem objevil Náprstník Velkokvětý ve žlutým provedení. Vystoupali jsme na hřeben a octli jsme se v sedle kousiček pod vrcholem Kloben (1697m). Odsud jsme začali sestupovat nejdříve po horské louce a potom kosodřevinou.
Najednou se celá obloha potáhla černýma mrakama. Mírným klesáním po hřbetu jsme se dostali až na hranu údolí Großer Höllental. Do údolí jsme sestoupili málo zajímavou cestou Ernst-Graf-Hoyos-Steig z výšky 1005m do asi 880m jsme se i trochu svezli suťoviskem. Tento usek je na fotce znázorněn jako část 6.
Protože obloha vypadala dost hrozivě, spěchali jme, aby jsme byli ze stěny pryč než začne pršet. To se nám podařilo, ale dojít na silnici v udolí Höllental a k tunelu, to jsme nestihli. Nejdřív se setmělo, potom přestal být vidět konec údolí a nakonec nebylo vidět vůbec nic. Strhl se slejvák jak se patří a začal dout dost silný vítr skoro až vichr. Vytáhli jsme sice plaštěnky, ale na ten příval nestačily. Protože jsme byli nalehko tak nám tekla voda do bot z pláštěnek po nohách a tak nám za chvíli pěkně čvachtaly. Konečne asi po jeden a půl hodině ušli to co normálně trválo půl hodiny.
Po příchodu do kempu jsme zjistili, že nám vítr zlomil tyčku od stanu.Náš stan si tam hezky ležel na trávníku, no vlastně už jako stan ani moc nevypadal. Štěstí bylo, že jsme na všech věcech měli hozenou kalimatku a moje rifle, a tak se nám kupodivu nic jinyho nenamočilo a po provizorní opravě jsem mohli ve stanu v suchu a pohodě spat. Pršelo ale celou noc a už večer zněly skeptický hlasy, aby se jelo domů. Ale nakonec zvítězil bojovný duch vedoucí výpravy Jarmily..
Následující den , Další dny , Rax Alpy 00 , Cestopisy , Úvodní strana