DEN PÁTÝ
Když jsme se ráno probudili, čekalo na nás překvapení. Po výhlédnutí střešním oknem bylo vidět všude bílo. Tento klimatický jev dost jednoznačně rozhodl o našem dalším programu. Jelikož naše vybavení mělo v červenci převážně letní charakter a ještě ted den jsme se měli vrátit zpět do Poličky, rozhodli jsme se pro sestup nejbližší a v tomto počasí nejschůdnější cetou. Tato cesta vedla okolo vrcholu zpět do sedla Trawiessattel a poté po stejné trase zpět.
Nejdříve jsme si ale naplnili žaludky jídlem, který jsme včerejšího dne pracně vynesli nahoru. Jen tak pro zajímavost čaj nás přišel na "15 rakouských peněz". Oblekli jsme na sebe všechno co jsme měli s sebou (moc toho nebylo) a vyrazili jsme do sněhu a mlhy. Venku leželo asi 5 cm čerstvého sněhu, sněžilo a foukal trochu vítra byla velice špatná viditelnost. Opatrně jsme klesali jako když se zlatokopové vrací z Aljašky. Čím jsme byli níž, tím byl sníh rozbředlejší a tak je nám začály máčet boty. Sněžení se měnilo v mrholení ale pomalu jsme se dostávali pod mraky a začali jsme vidět dál než pár metru okolo sebe. Ještě než jsme se dostali do sedla Trawiessattel, museli jsem přešplhat ledovcovou morénu v kotli pod Hochschwabem.Pří stoupání jsem narazili na pěkně kluzký pole sněhu, který nás na chvíli zdrželo. Ale bylo pokořeno a nakonec jsme se do sedla úspěšně dostali.
Pod sedlem už sice nebyl sníh, zato tady pěkně protahovalo a taky mrholilo, takže jsem se rozhodně moc nezahřáli. Do udolí Trawiestal jsme ale sestoupili bez potíží a cesta k hotelu Bodenbauer už byla jenom únavná a navrch jsme ještě zmokli. Bylo nám líto, že jsme se trmáceli nahoru 'zbytečně'. Ale byli jsme na tom líp něž někteří turisti, kteří tady loni byli taky a počasí neměli o moc lepší (měly celou dobu zamlženo).Z tohoto dne nemám ani jeden snímek, protože počasí opravdu focení nepřálo.
Po ústupu z masívu jsme se u autobusu najedli, převlékli do suchécho a vydali se ne cestu domů do Čech na Českomoravskou vysočinu do Poličky.