První den
Velká Fatra - Hřeben
Cestu můžete sledovat na mapě - legenda
Na Slovensko jsme z Poličky přijeli den předem a ubytovali jsme se v Mošovcích v místním ATC Kempu. Jeli jsme plně obsazeným autobusem, cestou přez Svitavy, Mohelnici, Olomouc, Hranice, Valašské Meziříčí, Rožnov pod Radhoštěm, Bumbalku, Makov, Čadcu, Žilinu, Martin do Mošovců. V kempu jsme se ubytovali v chatkách.V areálu kempu je mimo jiné i restaurace, kde jsme měli zajištěnou polopenzi. Kemp je celkem solidní a má v areálu bazén ( hned dva + brouzdaliště pro děti). Taky jsou zde kurty, hřiště a často se zde po večerech pořádá dikotéka (což není vždycky výhoda :-)) ).Protože jsme přijeli pozdě v noci něco kolem 2200 a ráno se mělo brzo vyrážet, tak jsme jen rychle vyndali věci z batohu a zabalili si věci na zítřejší túru a šli jsme spát.
Ráno jsme něco kolem sedmé odjeli autobusem do Blatnice (4 km), odkud jsme ten den vyráželi. Vydali jsme se Blatnickou dolinou po zelené značce a 145 jsme šli touto velmi pěknou dolinou k nástupu. Pomalu nám vycházelo sluníčko a začínalo osvětlovat spousty pěkných kytiček, které kvetly okolo. Většinu už jich mám vyfocenou a tak jsem si vyfotil jen Zárazu.
Odtud jsme začali stoupat po zelené značce na hřeben Velké Fatry. Každý kdo se tudy vydá, musí počítat s tím že je to hodně do kopce nějakých 750 výškových metrů. Ze sedla Prezory je stoupaní už pozvolnější až do sedla pod Smerkovom. Ze sedla Prezory se vám vyplatí zajít si těch ~500 m na Hal´amovu kopu protože je odsud pěkný výhled. Cestou do sedla pod Smerkovou jsme potkali Jasoně Dymnivkového, a to vůbec poprvé.
Když vystoupáte do sedla pod Smerkovou( 1400 m ) otevře se vám pohled na hřeben. Po zelené značce jsme došli až do sedla pod Král´ovu Skalu ( 1360 m ). Cestou jsme se museli prodrat stádem dobytka. Odtud jsme se vydali po červené značce hřebenovkou na Krížnou ( 1574 m ). Cestou na Krížnou jsme šli přes poměrně rozkvetlou louku, kde kvetly hlavně Sasanky narcisokvěté, ale i spousta dalších kytek jako například XXX. Na Krížné je nějaká oplocená stanice, která vypadá jako nějaký vojenský objekt. Je odtud docela pěkný výhled. Z Krížné jsme pokračovali po červené značce přez Frčkov na Ostredok ( 1592 m ). Ostredok je nejvyšším vrcholem Velké Fatry a je odsud pěkný výhled, který nám bohužel zůstal utajen v oparu, mlze a možná i dešti.
Na Ostredku jsme chvíli pobyli a najedli se. Když jsme dojedli spustil se z mraků lehký deštík a tak jsme se rozhodli ssestoupit Gaderskou dolinou. Při rozhodování mezi Gadeskou a Necpalskou sehrála roli délka trasy po asfaltu. A ta byla v Necpalské dolině delší. Našli se i tací, kteří se rozhodli pro Necpalskou dolinu. Taky jsme se zde rozloučili se skupinou která dělala dvoudení přechod a pokračovala po hřebenu na Ploskou, Borišov a dál do Kerpelan.
My jsme se tedy vydali po zelené značce do Gaderské doliny. Než jsme došli k pásmu lesa udělalo se zase hezky a tak jsme vyfotili něco kytiček. A protože bylo po dešti a ochladilo se, tak se dalo vyfotit i pár hmyzáků. Podařilo se nám ulovit Listohloda zeleného a to hned v obou jeho provedeních, jak opravdu zeleného tak i hnědě šupinkatého. Potom jsme potkali Saranče horské a v lese jsme narazili na Česnek medvědí.
Protože nám focení zabralo hodně času, tak nám většina turistů utekla, a když jsme je dohonili, tak seděli na myslivně Drobkov. Tady se seznámili s partou dvaceti slovenských nadšenců všeho věku, kteří měli týmová trika a bezvadně se bavili. Šlo čistě o pánskou jízdu a jak nám sami prozradili, ženské pokolení z jejich rodin nemá na tuto akci, kterou mimochodem pořádají každý rok touhle dobou, žádný přístup. Pekli prase a oslavovali Cyrila a Metoděje, samozřejmě nebyli nasucho.
Když jsme je došli, seděli tam naši turisti už asi třičtvrtě hodiny a bylo veselo. Tak jsme se přidali a ještě tak půl hoďky s nima vydrželi. Zpívali se písničky a ani nevadilo že se trochu rozpršelo. Jen mě trochu překvapilo že si čech se slovákem zazpívá maďarskou písničku ?? To ta helpa ??. Bylo to takové pěkné utužení česko-slovenských vztahů.
Protože jsme měli ještě dlouhou cestu, poděkovali jsme, rozloučili jsme se a vydali se na pochod Dedošovou dolinou. Vyrazili jsme po žluté značce dolů okolo Gaderského potoka. Tato část doliny je velice pěkná, cesta vede těsně okolo potoka hluboko zařízlým údolím se skalami a několika úzkými místy. Ve spodní části se dolina rozšiřuje, ale je to pořád pěkná procházka. V místě, kde ustí Dedošová dolina do Gaderské doliny začíná asfaltová silnice a je tu i autobusová zastávka. Protože do Blatnice je ještě hodina cesty, rozhodli se někteří jet autobusem a měli štěstí, protože jezdí jen o víkendu a ve svátek. Protože jsme měli spoustu času, rozhodli jsme se jít pěšky. Potkali jsme cestou hrozně pěknýho motýla, ale sedl si mě na prst a jednou rukou fotit neumím. Zato se nám podařilo vyfotit Pošvatku a ještě Okrotici červenou, která patří mezi dost vzácné kytky.
No ale asi po dvou kilometrech nás ten asfalt omrzel, výhled už nebyl taky nic moc a právě jsme došli ke druhé zastávce autobusu. Ten měl jet za minutu, tak jsme na něj počkali a šetřili si síly na další den. Někteří skalní turisti ale došli až do Blatnice pěšky. A některým to sebralo tolika sil že se druhej den nikam nevydali. Ti kdo nejeli busem samozřejmě breptali že se sem nepřijeli vozit, ale spíš nám záviděli ten dobrej nápad, protože my jsme si místo pochodu po asfaltě prohlídli v Blatnici a jezírko s rybičkama a tak podobně. Když dorazila pěší skupina sešli jsme dolů do vsi a u piva jsme zabili tu posledni hoďku do příjezdu autobusu, který nás odvez zpátky do Mošovců na večeři.
Následující den , Další dny , Fatra 01 , Cestopisy , Úvodní strana
Blatnica
Obec, sa vyvinula z podhradí hradu Blatnica. Spomína sa v r. 1230. Bola známa ako obec olejkárov a šafraníkov, ktorí cestovali najma do Polska a Ruska. Okolie Blatnice je najbohatším archeologickým náleziskom vo Velkej Fatre. Depoty z doby bronzovej a železnej, hradisko púchovskej kultúry. V minulom storočí tu bola objavená mohyla slovanského vermoža z počiatku 9. stor. (tzv. blatnicko-mikulčický horizont). V Gaderskej doline, asi 2 km od Blatnioe, sú zrúcaniny hradu Blatnica. Vznikol okolo r. 1252. Patril mnohým majiteiom, od r. 1540 Révayovcom. Začiatkom 17. stor. hrad opevnili novým predhradím. V 17. stor. hrad ia~ko poškodili a obsadili vojská Thökölyho a Rákócziho. V polovici 18. stor. dal J. Révay hrad opravit. Opustený je od r. 1790. Obdobie SNP pripomína areál Park národov na rázcestí Gaderskej a Blatnickej doliny. Blatnica je východiskom do najkrajších dolín Velkej Fatry - Gaderskej, Dedošovej, Blatnickej a do Konského dolu. Zaujímavé výstupy na Tlstú a Ostrú. V úbočí Tlstej viacero jaskýň, najväčšia je Mažarná. Ubytovanie v penziónoch Gader, Blatnica a U Mikuláša, v letnom období v chatovej osade Gader, asi 0,5 km od autobusovej zastávky. Pri ceste do Mošoviec je ATC AWA Pod Záhorím (mimo mapy). V barokovo-klasicistickej kúrii (prónayovskej) z prvej polovice 18. stor. je zriadené múzeum Karola Plicku. Zachovalo sa tu niekolko murovaných domov, sýpok a klenutých brán (šafranícke usadlosti), ktoré sú vzácnou pamiatkou iudovej architektúry Turca. Pósobila tu Izabela Textorisová, prvá slovenská botanička.
