Druhý den
Malá Fatra - Hřeben
Cestu můžete sledovat na mapě - legenda
Druhý den jsme vstali něco kolem půl osmé a vydali se na snídani. Po snídani nás autobus odvezl do Rieky ( 450 m ) u Šůtova. Vyložil nás na rozcestí modré a žluté značky. My jsme se odsud vydali po modré značce směrem k Šůtovskému vodopádu. Až k chatě Vodopád vede značka po asfaltě, ale odtud už vede široká kamenitá cesta. Cesta až k vodopádu vede údolím a lesem, nijak obzvlášť nestoupá a vodopád určitě stojí za shlédnutí. Tento 38 m vysoký vodopád je podle příručky z konce třetihor a tak už něco pamatuje. Ten, kdo se rozhodne pokračovat dál k chatě Pod Chlebom, ten si tuhle cestu bude určitě ještě dlouho pamatovat. Od vodopádu totiž cesta prudce stoupá až po horní hranici lesa, která je asi v 1160 m. Pata vodopádu má nějakých 750 m a neujdete dohoromady ani 1,5 - 2 km.
První co jsme viděli, když jsme se konečně dostali z lesa, bylo Hromné . Poté už jsme stoupali po horské louce, která byla nádherně rozkvetlá, posetá spoustou známých i neznámých kytiček. My jsme si vyfotili zvonek a taky žlutou kytku. Při spoupání do sedla jsme poprvé narazili Lomikámen latnatý. Je zajímavé, že některé kytky, které rostou i v nižších polohách jsou v této nadmořské výšce titěrnější nebo zase naopak mohutnější. Stoupání přez louku nebylo bez obtíží. Museli jsme překonat tři poměrně hodně podmáčená místa a pole kopřiv. Ale za odměnu, se nám po nepříjemném stoupání, otevřel pohled na Stoh ( 1607 m ) a taky zpátky na Šůtovskou dolinu. Když jsme se vyhoupli do sedla mezi Úplaz a Hromné čekala nás už jen cesta po vrstevnici na chatu Pod Chlebom ( 1400 m ).
Na chatě jsme si koupili zasloužené osvěžení v podobě orošeného půllitru s pivem, aby jsme se potom prvním výškovém kilometru trochu oklepali a nabrali sil na Velký Kriváň ( 1708,7 m ), který je vysoký 308 m. Někteří turisti už výš nepokračovali a vraceli se po zelené značce zpátky do Šůtova. My jsme ovšem vyšlápli až na hřeben a po něm až do Turčianských Kl´ačán. Když jsme s Maruškou dorazili na půl i druhý pivo, vydali jsme se po zelené značce dál, výš do Snílovského sedla . Zpočátku jsem měl trochu potíže jít přímo, po těch pívech, který jsem tam na lačno vyžach, ale po chvíli jsem byl zase v pohodě.
Cestou do sedla se nám otevřel pěkný pohled na Velký Kriváň a tak jsme si ho vyfotili. Tahle fotka charakterizuje i počasí které vládlo celý den. Bylo převážně jasno, ale sem tam se přehnal mráček. K tomu foukal mírný větřík... no prostě pohoda. Přesně díky takovému počasí si spálíte uši ani nevíte jak. Ze Snílovského sedla jsme se vydali po červené značce na Velký Kriváň ( 1708,7 m ). Došli jsme až do místa, kde se cesta zvedá až k hlavnímu vrcholu. Ale protože nás přemohl hlad a nebylo už moc času, tak jsme vrchol Velkého Kriváně, na kterým už jsme byli, vyměnili za žvanec a dosáhli jsme pouze 1680 m. A nebyli jsme jediný. Když se vrátilo vrcholové družstvo, pokračovali jsme po hřebeni dál na Malý Kriváň. Nejdřív jsme se ale ještě ohlédli za Velkým Rozsutcem a podívali se co nás čeká.
Cesta z Velkého na Malý Kriváň nás příjemně překvapila. Oproti cestě z Velkého Kriváně na Rozsutce je značně malebnější a zajímavější (možna i trochu náročnější). Cestou jsme opět, jak je u nás už zvykem, fotili pěkný kytičky, který ještě nemáme, a nebo je nemáme tak pěkný. Na tuhle zajímavou kytičku jsme narazili asi poprvé, zatímco Hvězdnici alpskou už dobře známe. Ani Úročník bolhoj nám není neznámý, zato skalničky ještě moc neumíme rozeznat. To jim však na kráse neubírá.
Když jsme došli na Malý Kriváň ( 1671 m ), jen jsme se rozhlídli a pokračovali jsme dál, protože nás trochu tlačil čas. Seběhli jsme do sedla Priéhyb a tady jsme se rozhodli nejít přez Stratenec, Príslop pod Suchým a Suchý, ale po žluté značce pod těmito vrchy. Je to asi škoda, ale už nás tlačil čas a cesta po žluté značce je jednodušší a nakonec taky pěkná. Ještě než jsme došli do sedla pod Suchym vyfotili jsme si Poměnky. Ze sedla pod Suchym ( 1300 m ) jsme pokračovali po zelené značce moc pěkným lesem na chatu na Kl´čanskej Magure ( 1020 m ). Tady jsme se opět stavili na občerstvení, ale jen na skok. A dál jsme klesali po sjezdovce dolů do Turčianských Kl'ačan ( 410 m ). Cestou jsme si ještě vyfotili Hvozdík. Byl to namahavý a náročný sestup a trval nám dýl než jsme předpokládali, ale příjezd autobusu se taky trochu opozdil a tak nikdo na nikoho nemusel čekat.
Náš zájezdový autobus nás potom odvezl zpět do Mošovců kde na nás čekala dobrá večeře. A byla zasloužená po dvakrát 1250 výškových metrech. Večer jsme se už jen umyli a zapadli do postele. Jen čiperný turisti se věnovali zpěvu pochybných melodií za doprovodu tahací harmoniky, což nás s Máňou dvakrát moc nebralo. Příští den byl odpočikový. Taky se navrátili ti co šli na dva dny přechod Velké Fatry a to nakonec i ti co při tom přechodu zabloudili a museli potom stopovat a opravovat jedný paní auto a ... aby se vůbec dostali zpátky.
Následující den , Další dny , Fatra 01 , Cestopisy , Úvodní strana
